6.2.2023

Život máme přeci jenom jeden, tak bychom ho měli prožít naplno

Nadace Leontinka každoročně spojuje traséry a nevidomé na závodech ČEZ Jizerské 50. Jedním z účastníků je Ondřej Zmeškal, nevidomý profesionální sportovec, spisovatel a inspirativní řečník. Se zrakovým hendikepem se už narodil, o zrak ale definitivně přišel kvůli vážnému úrazu ve svých 20 letech. Z deprese ho dostal až sport. „Pamatuji si, jak sedím sám ve svém pokoji, hlavu složenou v dlaních… A najednou mi svitlo: Buď tady můžeš dál sedět a litovat se, nebo prostě vstaneš a životu to pořádně natřeš! A tak jsem začal nejen přežívat, ale znovu se učit žít.“ Dnes se Ondřej účastní zejména světových závodů v triatlonu, v minulém roce zdolal trať Tour de France na tandemovém kole a úspěšně se dostal do cíle IronMan Challenge. Nadace Leontinka Ondřeje podporuje už řadu let, na Jizerské to bude letos Ondřejova šestá účast. 

„Rád si dávám výzvy, abych sobě, ostatním nevidomým i vidícím lidem ukázal, že s vytrvalostí jde zvládnout vše.“

Poprvé jsem na Jizerskou s Nadací Leontinka vyrazil v roce 2015, čtyři roky poté, co jsem ve dvaceti letech ztratil zrak. Tehdy jsem se nesměle postavil do běžkařské stopy o vzdálenosti 10km.

Závod si pamatuji jak dneska, protože jsem si tenkrát půjčil běžky mé mamky. To by zase nebyla žádná velká zajímavost, kdyby mi z nich po závodě neslezly na palcích oba nehty, protože jsem měl malé boty. Takže po těchto zkušenostech jsem si pak raději pořídil pořádné vlastní běžky. 

Další rok jsem se rovnou postavil na Jizerskou 50, která pro mě byla opravdovým zážitkem. Myslím, že zážitek se mnou měla i trasérka Ivana, protože se mi po cestě vybilo naslouchadlo, takže jsem nejen nic neviděl, ale ani skoro vůbec nic neslyšel. Měl jsem štěstí, že na sobě měla trasérka malý reprák s mikrofonem, takže na mě mohla křičet, abych ji alespoň trochu slyšel. A díky tomu mě tehdy navedla zdárně do cíle. Každé běžkování je pro mě malý adrenalin a zejména z kopců mám obrovský respekt.

V dalších ročnících jsem se raději uchýlil k poloviční vzdálenosti na Jizerskou 25. Tahle trasa mi vyhovuje, protože se tolik nevyčerpám a lépe pak díky trasérovi vnímám, co se kolem mě všechno celou dobu děje. Někdy tedy vnímám trochu míň, a tak se stane, že se na startu odrazím tak silně, že nedopatřením vrazím do trasérky a přepadnu přes ni hned na startovní čáře. To je pak moc super, válet se na sněhu před fanoušky hned na začátku.

Proto se hlavně věnuji reprezentaci České republiky v paratriatlonu a běžkování je pro mě takovým příjemným zpestřením a zimní přípravou na letní sezónu.

S Nadací Leontinka do běžkařské stopy v Jizerských horách letos vyrážím již po šesté. A mám radost, že jsou kolem nás lidi, kteří nám pomáhají, abychom měli život o něco jednodušší. Tím patří nadaci i lidem kolem nich velké díky.