24.1.2023

NA STOPĚ JIZERSKÉ 50: JÍDLO JE ZÁKLAD, ŘÍKÁ ŠÉFKA OBČERSTVOVAČEK ZUZANA SVOBODOVÁ

Partner Klubu mistrů Jizerské 50 Grant Thornton přináší druhý příběh ze série Na stopě Jizerské 50. Tentokrát vypráví o jednom z nejpodstatnějších detailů z celého závodu: o doplnění energie přímo na trati. Zuzana Svobodová se o zajištění a fungování všech občerstvovacích stanic stará již 25 let. Jako dobrovolnice začala na Jizerskou 50 jezdit v osmnácti letech, kdy zajišťovala občerstvení pro závodníky na Jizerce. To se jí tak zalíbilo, že v této roli setrvala a dnes již dohlíží na kompletní fungování všech občerstvovaček z pozice vedoucí. 

Letos nově se v průběhu čtyř dní uskuteční osm závodů, na které je potřeba zajistit občerstvení pro všechny závodníky. Pro nás to znamená jen pro hlavní závod vyloupat a nakrájet 680 kg banánů a 135 kg sušeného ovoce a ze 40 kg iontového prášku namíchat 1400 litrů energetického nápoje. Pak závodníky nakrmit, protože v rukavicích a s holemi se špatně jí, že. Ale s láskou závodníkům vkládáme jídlo do úst spolu s ostatními dobrovolníky třeba na Jizerce, jedné z pěti občerstvovacích stanic na trase, aby plni sil a odhodlání dojeli s úsměvem do cíle svého osobního závodu, kterým již 56 let Jizerská 50 je!

Jednotlivé občerstvovací stanice se liší nabídkou, někdy již od samotného začátku, jindy pak podle toho, kdy závodník na občerstvovačku přijede. Nikdy nejsme přesně schopni odhadnout, „na čem“ se daný ročník Jizerské 50 pojede (což zpravidla závisí na počasí), ani co dojde jako první. Rozhodně se ale nikdy nestane, že bychom neměli závodníka čím posilnit! Nabízíme čerstvé i sušené ovoce, polévku, sušenky, čokoládu, vodu, čaj a iontový nápoj. 

Pro hlavní závod připravujeme občerstvovacích stanic pět, a to Kristiánov, Hraničnou, Jizerku, Smědavu a Hřebínek.

Vybavením, které je potřeba dopravit na občerstvovačky, není myšleno jen samotné jídlo, ale i stany, stoly, reklamní materiály, ploty k zajištění prostoru a také velké množství potřebných kelímků, izolovaných barelů na teplé nápoje a mnoho dalších věcí. Před jednotlivými závody vše osobně kontroluji – zda sedí počty, připravuji palety s konkrétním zbožím a materiálem, označuji vše, co čeká na odvoz na místo určení. Materiál se do Bedřichova převáží pomocí nákladních vozů a na samotné cílové místo občerstvovačky jsou pak používány zimní skútry se zkušenými řidiči. Bez nich by to ve sněhu opravdu nešlo.

Na každé́ občerstvovačce funguje parta lidí různých věkových kategorií a často se jedná i o skupiny rodinných příslušníků, kteří tuto práci dělají́ rádi a od srdce. To si troufám říci, že je na naší práci velice znát! Je to náš společně strávený čas v horách v různých podmínkách, někdy v lehčích, jindy v náročnějších, to podle toho, jaké nám počasí́ pro daný ročník přichystá́ překvapení. Je to určitá „jiná“ forma účasti na Jizerské 50. A je také krásná! Ale všechny nás dobrovolníky na občerstvovačkách spojuje jedno – jsme tam pro závodníky, a to za slunce i za deště, pro ty první, kteří jedou pro medaile, ale o pro posledního běžkaře, který si jede splnit svůj sen, zajet slavnou Jizerskou 50. 

A co konkrétně chystáme na místě před příjezdem prvního závodníka? Spolu s dobrovolníky si musíme svou občerstvovací́ stanici postavit tak, aby byla plně funkční. Připravíme potraviny na závod – loupeme a krájíme banány, pomeranče, jablka, porcujeme čokoládu, sušenky… To všechno tak, aby byly připraveny na „jedno sousto”!

Práce na tomto závodě mě i po tolika letech velice baví a přijde mi skvělé závodníky povzbuzovat, popovídat si s nimi, některé nakrmit a pochválit. Ale hlavně každého, kdo se postaví na start takto dlouhého a náročného závodu, nesmírně obdivuji! A když na někoho nevyjde na občerstvovačce polévka? Nelituji ho, je to pro něj motivace, jak příští rok jet rychleji, aby polévku stihl ochutnat!