I následující ročník 55. ČEZ Jizerské 50 nabídne zájemcům opět možnost zúčastnit se již 7. ročníku dobrovolnického programu. Nábor začne na podzim 2021. Na všechny známé tváře i dobrovolnické nováčky se těšíme.

Chcete  zažít akci z druhé strany?

Potkat nové kamarády?

Zažít atmosféru velké mezinárodní akce?

Pomoci s organizací tisícům závodníků z celého světa?

PŘIHLASTE SE DO DOBROVOLNICKÉHO PROGRAMU JIZERSKÉ 50 2022

Odměnou bude doborovolníkům: oficiální tričko, organizátorská čepice Kama, jídlo, pití, medaile, skvělá parta a mnohem víc.

Pozice dobrovolníků:

Případné dotazy zodpoví koordinátor dobrovolníků Pavel Čermák, dobrovolnici@raul.cz, 775 952 381.

Položili jsme našim dobrovolníkům otázku:

Na co nejraději vzpomínáte v rámci svého působení v dobrovolnickém týmu Jizerské 50?

Kristýna Mayerová: Když jste hodně akční, stihnete být dobrovolníkem i závodníkem!

Vzpomínám na své první přihlášení do programu, kdy jsme si s kamarádkou řekly, že do toho půjdeme a zkusíme to. Od prvního setkání s hlavním koordinátorem Pavlem a jeho nadšením jsme věděly, že to bude velká zkušenost. A zkušenost to byla! Samozřejmě jsme s kámoškou nezůstaly pouze u jednoho ročníku, stala se z toho taková naše každoroční tradice, na kterou jsme se po Vánocích už moc těšily. Díky dobrovolnickému programu jsem poznala mnoho skvělých lidí, kterých si vážím a musím říct, že na ně docela často vzpomínám. Někteří už mezi námi nejsou a těm patří asi můj největší obdiv a úcta, že ve svém věku dělali dobrovolníka. Člověk si vyslechne spoustu životních příběhů a přitom aktivně pomáhá s organizací tohoto legendárního závodu. Jo, a když jste ještě hodně akční, stihnete být dobrovolníkem i závodníkem! Tahle kombinace mě potěšila úplně nejvíc. Také vzpomínám, jak jsem podávala svému muži čaj na občerstvovačce, byl to hezký pocit. Vzpomínek je spousta, ale to musí každý zažít sám. Až mi děti trochu vyrostou, zapojím i je! Tak nováčkové, pojďte se přihlásit.

Pavel Čermák (koordinátor dobrovolníků): Nejlepší odměnou jsou zážitky!

Sedmý ročník dobrovolnického programu, odbaveno přes 50 000 závodníků, rozdáno bezmála 15 tun medailí, přibližně 3500 lidí podílejících se na organizaci závodů. Toto jsou jen strohá data a statistiky ze 7. ročníků, co vedu dobrovolnický program. Pokud tyto data nemáte někde napsané, tak je za chvilku zapomenete. Na co ale nezapomenete jsou zážitky, kterých mám tak na celou knihu. A jeden mám obzvlášť rád. Je z mého vůbec prvního ročníku. Tento rok byla opravdu zima, jak se patří aneb jak se říká: "až praští". O to větší překvapení bylo, když do cíle dorazil postarší pán v trenkách a nátělníku. Nás zmrzlých, i když v péřovkách, se zeptal, zda bychom mu nepůjčili sekeru, aby si v místní přehradě udělal díru a mohl si zaplavat, že je mu hrozné vedro. Po dalším rozhovoru jsme zjistili, že pán je z nejstudenější části Uralu a naši zimu považoval pojmenoval jejich jarem :-)
Stejné je to s odměnami, které dobrovolníci dostávají. Jídlo sníte, čepici můžete ztratit, tričko si roztrhnout, ale vzpomínky vám už nikdo nevezme. Často se mě lidé ptají, která odměna je podle mě tou nejlepší. Odpovídám vždy stejně: zážitky!

Tomáš Vávra (vedoucí úseku informátoři u autobus): Jak jsem málem zmařil přímý přenos

Za ty roky jsem zažil spoustu příběhů, dostal spoustu dotazů i několik nabídek, abych třeba navštívil Finsko, Japonsko a další země. Moje srdcová vzpomínka je hned ta první. Posledním svozovým autobusem jsme vyjeli do Bedřichova na stadion, který jsem si šel projít, kdyby bylo potřeba. Jak jsem byl rád, když za mnou přišla paní, že má kontrakce! Co teď!? Paní jsem potřeboval dostat do klidu a do tepla. Všude ale spousta lidí. Došel jsem tedy do nejbližší buňky a otevřel. K mému úžasu se na mě otočil neveřícně Pavel Čapek, který ještě před pár vteřinami komentoval přímý přenos 50km trati. Pan Čapek se zachoval jako naprostý profesionál, paní si k němu do buňky sedla a čekala na sanitku. Později jsem se dozvěděl, že vše dobře dopadlo. Nic netušící manžel, který v tu dobu byl na trase závodu, po svém dojezdu sundal lyže a mazal do porodnice. Aneb konec dobrý všechno dobré. Tohle jsou prostě zážitky, které musíte zažít. :-)

Martin zpěvák (úklidová četa): Nevýhodný obchod

Jako člen uklízecí čety jsem asi 2 km před cílem dojel závodníka, který chudák dojížděl jen s jednou holí, protože druhou zlomil. Nabídl jsem mu ty své, což nejdříve odmítl, s tím že už to dojede. Řekl jsem, že je přeci blbost jet s jednou holí, když může mít dvě. Udělali jsme tedy výměnu dvě za cenu jedné, což pro mě v tu chvíli vůbec nebylo výhodné a jelo se do cíle. Tam jsme se po pár minutách opět potkali, udělali jsme zpět výměnu 1 za 2 a oba jsme byli spokojení. Závodník dojel s úsměvem na tváři o pár minut rychleji a já jsem udělal dobrý skutek.