Dobrovolnický program

Dobrovolníci jsou již několik let neoddělitelnou součástí ČEZ Jizerské 50. Právě díky dobrovolníkům, můžeme každoročně pořádat nejslavnější závod v běžeckém lyžování u nás. Zažijte ČEZ Jizerskou 50 jinak, nahlédněte pod pokličku celé organizace a poznejte nové přátele. Jestli vám můžeme něco slíbit, tak to jsou nesmrtelné vzpomínky a skvělé společné zážitky. Těšíme se na všechny známé tváře i dobrovolnické nováčky.
Dobrovolnický nábor k 57. ročníku ČEZ Jizerské 50 bude odstartován v průběhu podzimu 2023.

 

 

ČEZ Jizerskou 50 si bez dobrovolníků neumím představit

Martin Koucký, předseda Ski klubu Jizerské 50, je bývalým účastníkem a nynějším hrdým pořadatelem ČEZ Jizerské 50. Krásný a nezapomenutelný závod si ale neumí představit právě bez práce dobrovolníků, kteří se každoročně schází jako skvělá parta v zasněženém Bedřichově a spolu tvoří legendární sportovní dílo jako je právě ČEZ Jizerská 50. Zeptali jsme se Martina, jak vnímá práci dobrovolníků, bez kterých by se tak velký závod nemohl uskutečnit.

Co pro vás osobně Jizerská 50 znamená a jaký k ní máte vztah?

Jizerská padesátka pro mě znamená krásný lyžařský závod, kterého se několikrát zúčastnili můj otec i matka. Pro mě osobně byl nezapomenutelný a krásný  zážitek, když jsem v roce 1991 ještě jako aktivní lyžař a člen Dukly Liberec dojel na padesátce na 3. místě. Dodnes jsem hrdý na to, že mohu tento závod pomáhat pořádat. 

Jak vnímáte a hodnotíte práci dobrovolníků? 

Dnes už si ani neumím představit pořádání Jizerské 50 bez pomoci dobrovolníků. Obdivuji na nich, že mají chuť a najdou si čas pomoci. Věřím a pevně doufám, že se jejich řady budou dále rozšiřovat. 

Co byste vzkázal lidem, kteří o dobrovolnictví na Jizerské 50 uvažují?

Lidem, kteří o dobrovolnictví v Jizerské 50 uvažují, bych vzkázal následující: Určitě neváhejte a přijďte to zkusit! Všechno je někdy poprvé a zážitek ze zasněženého Bedřichova a tras Jizerské 50 je nezapomenutelný. Čeká Vás mnoho nových zážitků a skvělá parta. A samozřejmě po skončení závodu Vás nejvíce zahřeje pocit z dobře odvedené práce a to, že se společné dílo zdařilo. To je vždy nejvíc i pro mě. 

Pavel Čermák (manažer dobrovolnického programu):
Nejlepší odměnou jsou zážitky!

Sedmý ročník dobrovolnického programu, odbaveno přes 50 000 závodníků, rozdáno bezmála 15 tun medailí, přibližně 3500 lidí podílejících se na organizaci závodů. Toto jsou jen strohá data a statistiky ze 7. ročníků, co vedu dobrovolnický program. Pokud tyto data nemáte někde napsané, tak je za chvilku zapomenete. Na co ale nezapomenete jsou zážitky, kterých mám tak na celou knihu. A jeden mám obzvlášť rád. Je z mého vůbec prvního ročníku. Tento rok byla opravdu zima, jak se patří aneb jak se říká: "až praští". O to větší překvapení bylo, když do cíle dorazil postarší pán v trenkách a nátělníku. Nás zmrzlých, i když v péřovkách, se zeptal, zda bychom mu nepůjčili sekeru, aby si v místní přehradě udělal díru a mohl si zaplavat, že je mu hrozné vedro. Po dalším rozhovoru jsme zjistili, že pán je z nejstudenější části Uralu a naši zimu považoval pojmenoval jejich jarem :-)
Stejné je to s odměnami, které dobrovolníci dostávají. Jídlo sníte, čepici můžete ztratit, tričko si roztrhnout, ale vzpomínky vám už nikdo nevezme. Často se mě lidé ptají, která odměna je podle mě tou nejlepší. Odpovídám vždy stejně: zážitky!

Položili jsme našim dobrovolníkům otázku:

Na co nejraději vzpomínáte v rámci svého působení v dobrovolnickém týmu Jizerské 50?

Tomáš Vávra (vedoucí úseku informátoři u autobus): Jak jsem málem zmařil přímý přenos

Za ty roky jsem zažil spoustu příběhů, dostal spoustu dotazů i několik nabídek, abych třeba navštívil Finsko, Japonsko a další země. Moje srdcová vzpomínka je hned ta první. Posledním svozovým autobusem jsme vyjeli do Bedřichova na stadion, který jsem si šel projít, kdyby bylo potřeba. Jak jsem byl rád, když za mnou přišla paní, že má kontrakce! Co teď!? Paní jsem potřeboval dostat do klidu a do tepla. Všude ale spousta lidí. Došel jsem tedy do nejbližší buňky a otevřel. K mému úžasu se na mě otočil neveřícně Pavel Čapek, který ještě před pár vteřinami komentoval přímý přenos 50km trati. Pan Čapek se zachoval jako naprostý profesionál, paní si k němu do buňky sedla a čekala na sanitku. Později jsem se dozvěděl, že vše dobře dopadlo. Nic netušící manžel, který v tu dobu byl na trase závodu, po svém dojezdu sundal lyže a mazal do porodnice. Aneb konec dobrý všechno dobré. Tohle jsou prostě zážitky, které musíte zažít. :-)

Kristýna Mayerová: Když jste hodně akční, stihnete být dobrovolníkem i závodníkem!

Vzpomínám na své první přihlášení do programu, kdy jsme si s kamarádkou řekly, že do toho půjdeme a zkusíme to. Od prvního setkání s hlavním koordinátorem Pavlem a jeho nadšením jsme věděly, že to bude velká zkušenost. A zkušenost to byla! Samozřejmě jsme s kámoškou nezůstaly pouze u jednoho ročníku, stala se z toho taková naše každoroční tradice, na kterou jsme se po Vánocích už moc těšily. Díky dobrovolnickému programu jsem poznala mnoho skvělých lidí, kterých si vážím a musím říct, že na ně docela často vzpomínám. Někteří už mezi námi nejsou a těm patří asi můj největší obdiv a úcta, že ve svém věku dělali dobrovolníka. Člověk si vyslechne spoustu životních příběhů a přitom aktivně pomáhá s organizací tohoto legendárního závodu. Jo, a když jste ještě hodně akční, stihnete být dobrovolníkem i závodníkem! Tahle kombinace mě potěšila úplně nejvíc. Také vzpomínám, jak jsem podávala svému muži čaj na občerstvovačce, byl to hezký pocit. Vzpomínek je spousta, ale to musí každý zažít sám. Až mi děti trochu vyrostou, zapojím i je! Tak nováčkové, pojďte se přihlásit.