Řezáč bojuje s chřipkou, ale nevzdává se

Stanislav Řezáč pojede Jizerskou 50 ČSOB Pojišťovny už podvanácté. Vyhrál dvakrát v letech 2000 a 2001, ale to ještě nebyl FIS Marathon Cup ani Ski Classics. Teď byl třikrát třetí v řadě. Není větší laufařské hvězdy v Česku a možná ani na světě. Jenže 38letý závodník prožívá tradiční stavy před Jizerskou padesátkou…

Jak se cítíte před nedělním startem – do Jizerky i do sezony?

Bohužel mám chřipku a rozhodnu se až na poslední chvíli, zda pojedu. Má prý napadnout a být okolo nuly, což jsou navíc podmínky ideální pro lehčí lidi jako je Andres Aukland. Což ukázal loni, kde brzy ujel. Třetí místo za těch podmínek bylo pro mě super.

Kolik jste zvládl natrénovat v dosavadní skoro „nezimě“?

Ale naježděno mám skoro stejně, strávil jsem hodně dní v Ramsau, Obertilliachu i v Norsku. Ale pořád jsem trochu nachlazený a ještě jsem necítil tu správnou formu.

Na Bedřichově ale budete skoro doma, to by vám mohlo pomoci.

Vím, že to není lehký závod. Ne snad profilově. Ale už na začátku je stoupání tři kilometry na Smědavu. Když ti tam trošinku dojde, už nemáš šanci. Je to klasický závod, když je dobrý sníh a dobře namažeš, jedou dobře ti, co to opravdu umějí. Klasiku, nejen soupaž.

Která místa na trati jsou klíčovými pro dobrý výkon?

Hned po prvním sjezdu na Novou louku vidíte, jak jedou lyže. Pak máte hned stoupání od Kristiánova. Ze Smědavy nahoru na Knajpu to je nejtěžší. Pět kilometrů před cílem zbývá Olivetská hora, tam se dá ještě hodně udělat. Nahnat můžete i nad Hřebínkem na pětikilometrové rovině soupaží. Jizerka není tak lehká trať. Je to dlouhý, možná se nezdá, ale jsou tu i kopce. Předloni mě chytaly křeče, když jel na holých lyžích (nenamazaných bruslařských vzhledem ke sněhu, pozn. red.).

O jakých ambicích se dá v této situaci mluvit?

V sobotu ráno se rozjedu a otestuju lyže, pak se uvidí. Určitě nebudu doléčený a nechci dojet někde vzadu. Pokud nastoupím, budu bojovat pro body pro tým, co to půjde. A třeba to vyjde Petru Novákovi. Přes třicítku to ale pro mě nemá cenu.

Uvažujete o domluvě s Petrem Novákem, nebo i Martinem Koukalem (který jede za rakouský Skinfit, pozn. red.), s nímž jste teď něco odtrénovali a probírali?

Záleží podle vývoje, ve skupince si pomoct trochu můžeme. Ale tady bývá na osmém kilometru rozhodnuto. Andres Aukland, když to chytne, může jet sám i proti pěti lidem ve skupině. Vždycky získá ve stoupáních. Vždyť on umí běžet i 1500 metrů na dráze za 3:41. Ví, že na rozdíl od Svärda nemá finiš, tak mu bude chtít určitě ujet dřív. Záleží taky na sněhu. Já jsem těžší, mám pětaosmdesát a když se boří kroužky u hůlek, bývá to obtížnější.