27.1.2022

"Jizerská 50 byla pro mě opravdovou poctou. Jela jsem to pro kluky, co zahynuli v Peru," vysvětluje Alena Bartošová.

Rodačka z Českého ráje úspěšně reprezentovala Československo právě na pětikilometrové trati. Například jako členka štafety získala bronz na MS ve Falunu v roce 1974. Reprezentace v té době byla velmi soudržná, protože všechny její členky trénovaly v jednom oddílu. Jizerská 50 má pro Alenu mytický rozměr, poněvadž v expedici na Huascarán zahynul manžel její kamarádky.

Jaké jsou vaše první vzpomínky na Jizerskou 50?

První ročníky si přesně nevybavuji, ale bylo to pro mě strašně důležité, protože například manžel mé kamarádky Evy Novotné byl jedním z účastníků expedice Peru. Pro mě to nebyl jenom závod na lyžích, kterých jsem v té době absolvovala spoustu, ale byla to pocta těm klukům.

Dá se říct, že jste si díky klukům z Expedice Peru více snažila?

To nemůžu říct, že o to víc, protože v té době jsem jezdila na olympiády a mistrovství světa. Všude jsem se snažila, abych byla co nejlepší. Tady jsme měli výbornou partu. Tehdy na olympiádě v roce 72 v Sapporu jsme startovaly jako jediná štafeta, jejíž členové byli z jednoho oddílu. To bylo pro nás taky hodně silné. Je to už dávno, ale ty vzpomínky v člověku zůstanou.

Má u Vás Jizerská 50 v srdci speciální místo?

Určitě má nezastupitelné místo. I když jsem mnoho ročníků neabsolvovala – spíše ty první – pak jsem se už pohybovala spíše jako divák, nebo jako rozhodčí, nebo část pořadatelského sboru, ale nikdy jsem na Jizerské 50 nechyběla v jakékoliv pozici.