18.1.2022

Vracím se kvůli českým fanouškům. Kateřina Smutná ohlásila návrat na „domácí“ ČEZ Jizerskou 50.

Když loni slavně skončila na 54. ročníku ČEZ Jizerské 50 na stupních vítězů, zdálo se to jako takřka ideální loučení s kariérou. To také Kateřina Smutná, nejlepší česká dálková běžkyně poslední dekády, oznámila. Plánovala rodinu. A plánuje ji i nadále, ale do té doby chce přeci jen ještě jednu Padesátku stihnout. „Jestli to už skutečně bude naposledy? To asi nikdy nedokážu říct a smířit se s tím,“ říká Kateřina Smutná, která aktuálně žije se svým přítelem v Rakousku.

Proč ses rozhodla zúčastnit 55. ČEZ Jizerské 50?
Minulý rok neměla Jizerská 50 kvůli covidu tu správnou atmosféru, na kterou jsme byli zvyklí. Mohli jsme na start pouze my, profesionálové. „Hobíci“ a fanoušci museli bohužel zůstat doma u televize. Musím ale říct, že pár odvážných se našlo. Přišli fandit, až mě to dojímalo.

Po závodě jsi ukončila kariéru, ale teď jsi zpět. Co se stalo?

Myslela jsem, že v tuto dobu už budu mít dávno jiné starosti. Ale bohužel občas nejde vše tak, jak si to člověk naplánuje. S myšlenkou, že pojedu „Padesátku“, jsem začala koketovat zhruba před dvěma měsíci a jen jsem čekala, jak na tom budu. No a protože se mi zdá, že na tom nejsem úplně špatně, rozhodla jsem se na start postavit.

Jaké jsou další důvody, že tě uvidíme právě na Jizerské 50?

Důvody jsou dva. Tím prvním je to, že jsem chtěla moc poděkovat partě skvělých lidí z Moravy, kteří se starali posledních pět let o mé zdraví. I díky nim jsem zůstala zdravá, byla schopná objet všechny závody Ski Classics, a tím jsem měla snad nejlepší bilanci v celém pelotonu. Nechyběla jsem na žádném závodu. Pouze jednou, a to v Číně, kam jsem z opatrnosti nechtěla cestovat. Druhým důvodem jsou pro mě fanoušci, kteří by si zasloužili letošní Jizerskou 50 pořádně užít. Chtěla bych udělat všem fandům dálkových běhů radost a také jim tímto způsobem poděkovat za léta podpory.

Plánujete s přítelem rodinu. Bude to tedy tvá poslední Jizerská 50?

Rodinu stále plánujeme, ale nikdy nemůžu říct, že to je moje poslední Jizerská 50. Znám spoustu sportovců, kteří ji jedou třeba po dvacáté. To jsou právě ti, kteří tento sport milují tak, jako já. Jen ty ambice už časem pochopitelně nebudou takové.

Uvidí tě fanoušci jen na Jizerské 50 v rámci seriálu Visma Ski Classics nebo zkusíš o pár týdnů později i slavný Vasův běh?

Teď jsem rozhodnutá jen pro Jizerskou 50. Vasák v plánu zatím není. Je to i z toho důvodu, že nebudu mít tolik času a prostoru na trénink. Hned po Jizerce odjíždím s rakouskou reprezentací jako trenérka na MS juniorů a U23 do Norska. Ale uvidíme, člověk nikdy neví.

Proč si zvolila pro svůj jediný start právě Jizerskou 50?

V Jizerských horách jsem vyrůstala, celé dětství trénovala a dvakrát se mi podařilo „Padesátku“ vyhrát. Fanoušci mě vždy skvěle povzbuzovali, to člověka nabíjí, aby se na start znovu vrátil. Jizerka je zkrátka jedinečná. Vím i od Seveřanů, jak moc rádi tento závod jezdí. Profil trati a lesy kolem, to je zkrátka ono.

S jakým cílem do závodu půjdeš?

Mým skromným cílem je umístit se v první desítce. Udělám pro to v posledních týdnech před závodem maximum. Jsem realista, na stupně vítězů si ambice nedělám. Je mi jasné, že mám oproti holkám tréninkové manko. Leda, že bych se s Brittou Norgren domluvila, aby na mě občas počkaly. Uvidíme, třeba se mi pojede dobře.

Zmírnila si svůj tréninkový proces nebo makáš pořád stejně?

V létě jsem trénovala tak na půl plynu oproti minulým rokům. Však jsem taky chodila do práce. Mám za sebou dva měsíce poměrně slušné přípravy. Jestli to bude stačit, to nedokážu odhadnout, ale špatně se necítím. V prosinci jsem měla potíže s krční páteří a motala se mi často hlava. Šéf mého bývalého norského týmu Magnar Dahlen mi ale řekl, že se do formy dostanu už po šesti týdnech. Tak jsem na to zvědavá.

Před Jizerskou 50 nebudeš rozježděná z jiných závodů Ski Classics jako dřív. Bude to výhoda nebo nevýhoda? 

To nedokážu říct. Může to být výhoda, ale i nevýhoda. Na jednu stranu budu čerstvá a některé soupeřky už mohou být unavené. Na druhou stranu je každý závod svým způsobem trénink na další závod. Ideální je asi taková ta střední cesta. Mít za sebou pár závodů, ale ne všechny. Nějaký závod si namodeluju v tréninku. Nebude to tak složité.

Dálkové běhy letos jezdí Eva Vrabcová Nývltová a také hvězdná Marit Bjergen. Co říkáš na jejich zapojení do Ski Classics?

Co mám zprávy, tak Marit netrénuje už tak usilovně, jako současná světová špička. Však se dvěma dětmi to ani úplně nejde. Ale ona je velmi silná a umí se připravit na pár závodů v sezóně. Ostatně to ukázala minulou zimu na Vasáku, kde dojela na druhém místě za Linou Korsgren jen s půl minutovým mankem. Pokud pojede na Jizerce, bude chtít na bednu. U Evy mě to překvapilo. Je to bojovnice. Určitě si uvědomuje, že konkrétně závody soupaží po několikaleté odmlce od lyžování pro ni budou velmi těžké. Doufám, že také pojede Jizerskou 50 a rozdáme si to. Těším se nejen na ni, ale na všechny soupeřky. Vždyť jsem s nimi objela přes 70 maratonů a byly to krásné souboje.