26.12.2021

Nejlepší Čech na běžkách je ze Švédska. Přečtěte si severský příběh Maxe Nováka.

Začátky našeho vyprávění sahají do tuhé doby socialismu, kdy se dědeček Maxe Nováka rozhodl z Československa emigrovat do Švédska. Vzal s sebou i svého čtyřletého syna, nyní tátu závodníka týmu Ramudden. „Tím začal náš švédský příběh, který celá rodina píšeme dodnes,“ začíná své vyprávění pětadvacetiletý Max. Z jeho rodiny má český pas už jen maminka. Ta se do Švédska přestěhovala po vysoké, když se v Praze zamilovala do Maxova táty.

„Asi to byl osud. Táta byl v Praze na dovolené a tam poznal mou budoucí mámu. Ta se nakonec stěhovala za ním a mohl přijít můj čas,“ směje se Max a pokračuje ve vyprávění. „Když jsem byl úplně malý, žili jsme na ostrově. Kdybychom zůstali tam, k běžkám bych se nikdy nedostal. Upřímně řečeno, možná ani v Praze, kde se táta narodil. Každopádně jsme se po pár letech přestěhovali a já se mohl běžeckému lyžování začít věnovat.“

Protože byl celkem nadějným běžkařem, rozhodl se studovat gymnázium, které bylo na běžecké lyžování zaměřené. Tam se potkal s první konkurencí, mezi kterou obstál. „Byla to první větší zkouška. Po letech jsem se dostal i do juniorské reprezentace. Bohužel mi utekla kvůli nemoci klíčová nominace na mistrovství světa a já tím trošku ztratil elán.“

V té době měl i jiný sen, stát se zubařem. Nechybělo mnoho a šel by na něj studovat. Nakonec ale mohl díky běžkám tuto cestu odložit. Znamená to, že jednou stejně v zubařské ordinaci skončí? „Je to možné, láká mě to. Na druhou stranu bych se musel celkem daleko stěhovat. I proto jsem rád, že jsem v běžeckém lyžování dostal druhou šanci.“

I když byl v juniorském věku hlavně dobrý sprinter, šly mu i dálkové závody. „Pár takových jsem se v okolí svého bydliště zúčastnil a dařilo se mi. Díky tomu se mi dařilo oslovovat partnery a kvalitní týmy.“ Dnes je Max Novák členem elitního týmu seriálu Visma Ski Classics, týmu Ramudden.

Paradoxně s ním ale moc často netrénuje. „Jsem ale soused s Oskarem Kardinem a Emilem Perssonem, tak trénujeme nejvíce spolu,“ vysvětluje celkem netypickou situaci, kdy tak pravidelně měří síly se svými největšími konkurenty. „V tréninku to tak nebereme, ale je pravda, že žádné velké rady si nedáváme. Spíše využíváme toho, že bydlíme kousek od sebe a můžeme společně kvalitně potrénovat,“ říká Max.

Právě jeho parťák a soused Emil Persson poslední rok světovému dálkovému lyžování vládne. Drtí své „soupeře“ i na tréninku? „To se říct nedá, jezdíme celkem vyrovnaně. Emilovo kouzlo je v jeho závodní taktice. Přijde mi, že vždy ví, v jaké pozici má během závodu být a přesně v ní je. Třeba teď při prvním závodě seriálu tady ve Švédsku ani jednou za celý závod nevypadl z první desítky. To je úžasný výkon,“ vysvětluje Novák.

Život ve Švédsku si pochvaluje. „Jsem tu doma, do Prahy se vracíme jako rodina jednou nebo dvakrát do roka. Stále tam máme příbuzné. Máma má část rodiny také v jihočeském Táboře, i tam se jezdíme podívat.“

A co myslíte, pochytil kromě češtiny, kterou je učí maminka, i něco dalšího z krajiny svých rodičů? „Možná částečně charakter, nejsem tak konzervativní, jak Švédové umí být. A taky u nás doma na Vánoce vždy přilétal Ježíšek, což pro Švédy bylo zvláštní, znají jen svého Santu Clause,“ vzpomíná na své dětství.

Max má tři mladší sourozence. Jeho o dva roky mladší bratr není profesionálním běžkařem, ale loni pár závodů Ski Classics jel za český tým Slavie. „Bylo fajn s ním soupeřit. Když máme oba čas, trénujeme spolu. Je to dobrý parťák,“ chválí svého bráchu, který také ovládá základy češtiny. „Když jsme v Česku, mamka nám kupuje různé učebnice a zkouší nás. Je to celkem zábava. Jsme rádi, že umíme oba jazyky.“

Žádné předsudky, že je Čech ve Švédsku nepociťuje. „Vtipné ale bylo, že když jsme s týmem do Česka cestovali, někteří měli pocit, že jedou do východního bloku. Byli ale velmi mile překvapení, jak moderní a demokratickou zemí Česko je. Z toho jsem měl radost. Sám jsem pyšný, že je ve mně kus Čecha.“

I proto si každoročně užívá český závod v seriálu Visma Ski Classics, ČEZ Jizerskou 50. „Společně s Vasovým během je to pro mě vrchol sezóny. Těším se do Jizerek každý rok. Přijede vždy hodně známých a bereme to jako můj domácí závod.“

Není proto divu, že když se Maxe zeptáte na jeho sportovní sen, neváhá a odpoví: „Vyhrát Jizerskou padesátku.“

V únoru ti budeme držet palce, Maxi!