31.3.2021

Katka Smutná o svých plánech. Jizerskou 50 chci za tři roky zase jet

Žádnému fanouškovi běžeckého lyžování nemohla uniknout informace, že Kateřina Smutná ukončila víkendovými závody kariéru. A protože je Katka jednou z tváří Jizerské 50, šli jsme v našem povídání ještě dál a ptali se nejen na to, kdy se vrátí na start padesátky po plánované pauze, ale také co má vlastně kromě běžeckého lyžování nejraději.

„Je pravda, že sice končím kariéru, ale když půjde vše podle plánu, tak se za dva nebo tři roky na Jizerskou 50 nebo Vasův běh vrátím,“ tak by se dala shrnout klíčová část rozhovoru s Katkou Smutnou, nejlepší dálkovou běžkyní na lyžích poslední české dekády. Nejvíce si ji fanoušci spojují se dvěma vítězstvími na Jizerské 50 (2015, 2017) nebo Vasově běhu (2016), ale Katka toho dokázala mnohem víc, každý zimní víkend dotáhla k obrazovkám stovky tisíc fanoušků, aby sledovali nejen její snahu o další úspěch v mezinárodně uznávaném seriálu Visma Ski Classics. 

Už je pár dní po tvém posledním závodě v seriálu Visma Ski Classics. Jak hodnotíš letošní sezónu?
Na začátku sezóny jsem na prvních dvou závodech cítila, že to není úplně ono, že na formu ještě čekám. A nakonec forma přišla na jeden z nejdůležitějších závodů, na Jizerské 50, za což jsem byla moc ráda. Však jsme to tak plánovali (usmívá se). Vasaloppet se také povedl. Už jen tím, že jsem jela velkou část závodu v čelní skupině s Marit Bjorgen, bylo fajn. S Marit se známe z dob, kdy jsem jezdila světový pohár, a já věděla, že touží vyhrát Vasák, tohle jí chybělo.

Hodně sis chválila závěrečný víkendový závod na 100 kilometrů. Jak moc tě zahřálo celkové čtvrté místo v celém seriálu?
Musím přiznat, že moc. Při pohledu na celou letošní sezónu musím přiznat, že bramborová pozice byla maximum, protože první tři holky byly několikrát na stupních vítězů a byly zkrátka lepší. Pro mě osobně neměl závěrečný závod chybu, dokonalé zakončení mého působení v seriálu.

Po závodě jsi oznámila, že byl tvým úplně posledním. Jak dlouho ti tahle myšlenka zrála v hlavě?
Úplně původně už to mělo být minulý rok, ale vzhledem ke covidové situaci jsme to přehodnotili a rozhodli se, že se připravím na pár závodů a Vasák že bude ten můj poslední závod kariéry. No a tím, že v Čechách vyhlásili začátkem března totální lockdown a ve Švédsku člověk ani nevěděl, že nějaký covid-19 existuje, tak jsme to znova přehodnotili a zůstali na severu další měsíc, vlastně až do konce sezóny. A jsem strašně ráda, že jsem ten poslední závod odjela v pohodě a bez křečí, tak jak jsem si to před startem naplánovala.

Hodně se řeší, zda končíš definitivně nebo si dáváš „jen“ pauzu. Nám jsi už dříve prozradila, že máš v plánu se vrátit minimálně na Jizerskou 50, je to tak?
Končím kariéru, ale když půjde všechno podle plánu, tak bych se po mateřství chtěla ještě na tři závody připravit. Byly by to ty nejhezčí, Jizerská 50, Marcialonga a Vasaloppet.

Hodně lidí ti po tvém oznámení gratulovalo k mateřství, jak to je, máme se přidat ke gratulantům?
(směje se) To bylo při přímém přenosu trošku nešťastně řečeno, takže mateřství je teprve v plánu. Ale je pravda, že mi po závodě pár gratulací přišlo.

Nyní tě čeká závodní volno, čím ho vyplníš?
V pondělí jsme po dvoudenní cestě dorazili domů do Rakouska a ještě se tu lyžuje. Počítám, že sníh ještě týden vydrží, tak budeme výletit, chytat vitamin D a pak přijde zasloužená pauzička. Já to ale většinou moc dlouho nevydržím a po dvou týdnech mě to pak potáhne na kolo, až bude teplo. 

Život závodníka je o tvrdém tréninku a častých závodech. Co nového tě požene vpřed, když to nebudou tréninky a závody?
Už dlouho mě baví masírovat, takže masérství bych se chtěla teď věnovat a dál se v tom vzdělávat a zdokonalovat. Zároveň bych ale chtěla u lyžování nějakým způsobem zůstat. Třeba pořádat kempy pro mladý lyžaře a předávat jim moje 25letý zkušenosti. 

Co máš vlastně kromě běžeckého lyžování nejradši?
Posledních pár let se zajímám víc o zdravou stravu, a i díky tomu si myslím, že jsem vydržela slušně závodit až do svých 37 let. A taky mě baví s tím spojené vaření a pečení. A ještě bych málem zapomněla na fotbal, který hraju ráda od malička, protože bez něj jsme jako žáci a dorostenci odmítli jít na trénink (směje se).

Vím, že toho máš na srdci vždy hodně. Když se otočíš zpět za svou kariérou v dálkovém lyžování, co vidíš?
Když se podívám zpět, vyhrála jsem dvanáct závodů Ski Classics, ale nejvíc mě dojaly výhry na Jizerské 50. Atmosféra na trati byla díky českým divákům vždycky fantastická. To je pro mě hodně osobní a silné. Za to díky nejen vám organizátorům Jizerky, ale také všem lidem a fanouškům kolem. Nejcennější výhrou ze sportovního hlediska je Vasův běh a k tomu tři třetí místa. A pak je tu Marcialonga, dvě vítězství a dvě druhá místa, toho si taky obrovsky cením. A právě tyhle tři závody bych chtěla, když to tělo a hlava dovolí, ještě v budoucnu zajet.