Vladimír Nosek: Stále myslím na hrdinství našich horolezců

Tento sympatický výtvarník a podnikatel napsal na Jizerské 50 už svůj desátý příběh. Ten jedenáctý napíše snad i se svým synem po boku v nadcházejícím ročníku.

Poprvé jsem se zúčastnil Jizerské 50 v roce 1981, tenkrát to pro mě bylo jako pro mladého kluka velké dobrodružství. Během těch let jsem zažil v Jizerkách různé počasí, odpornou vichřici i letošní krásné azuro a ideální sněhové podmínky. Snad bude takhle krásně i na 54. ročníku. Chtěl bych totiž do stopy vyzvat svého syna, který už zkoušel závod na 25 km. Přál bych mu zažít tu atmosféru, která k nedělnímu dni neodmyslitelně patří.

Každá Jizerská 50 se neliší jen počasím, ale i tím, že se může stát cokoliv, na co budu v budoucnu moc rád vzpomínat. Zatím se mi to povedlo pokaždé. Ať už jde o start, který je plný napětí a nervozity, nebo euforický finiš na posledním kilometru, kdy už víte, že jste to dali. Jednou jsem musel utíkat s běžkami na zádech, na to nezapomenu nikdy.

V posledních letech je závod už zase trochu jiný, dobře organizovaný a pro účastníky je připraveno skvělé zázemí, což je příznivý posun. Osobně jsem vděčný i za to, že se stále hezkým způsobem připomíná památka horolezců, kteří stáli u zrodu závodu a tragicky zahynuli v roce 1970 na Expedici Peru. Byli to hrdinové.