Laďka Neuhauserová: Jizerská 50 mě motivuje hýbat se celý rok, zatím se mi to ale daří jen v zimě

Laďka je stavařka z Prahy, která si zajela Jizerskou 50 už čtyřikrát. Cíl má ale vyšší, chce si vyzávodit zlaté číslo za 30 startů.

Poprvé jsem se Jizerské 50 zúčastnila před čtyřmi lety na 50. ročníku. Kamarád mě přemluvil, že když je to jubileum, měli bychom začít. Tak jsme si vzali lyže, boty, dobré zimní vybavení a vyrazili do Jizerek. Hned první start ve mně vyvolal obrovskou vlnu emocí. Ta hudba, ten tlukot srdce, působí to jako fakt velká věc. I po několika letech jsem pokaždé vtažena atmosférou a emoce ve mně létají jako při vichřici.

Stejně jako každý rok jsem byla i letos hrdá, že jsem zvládla celých těch 50 km. Pořád přemýšlím nad tím, že bych se třeba hecla i na Marcialongu nebo Vasaloppet, ale při představě, že je to ještě jednou tolik, se mi podlamují kolena. Ale nikdy neříkej nikdy.

Každý ročník je v něčem specifický a tenhle se pozná zcela jistě podle krásného počasí, které vyšlo fakt na jedničku. Sama jsem se překonala a ke konci závodu ještě dva kilometry finišovala. Jak jsem byla unavená, povedlo se mi těsně před cílem bodnout hůlkou do lyže, ale naštěstí jsem to ustála. Za to jsem fakt ráda, pády v cílové rovince na sebevědomí závodníkovi moc nepřidají.

Jizerská 50 mě motivuje se přes rok hýbat a pracovat na fyzičce. Bohužel už opětovně se mi to nedaří. Začínám vždycky až v lednu, a možná i proto je to pokaždé takové trápení. Když někdo zmíní Jizerskou 50, vybaví se mi ta štreka a hned mě začne všechno bolet.

I tak bych ji chtěla všem, kdo mají rádi lyžování, doporučit a vyzvat je do bílé stopy v Jizerských horách. Každý běžkař by si měl Jizerskou 50 alespoň jednou zkusit!