3.10.2019

Mše za sníh: Příběh zrušeného závodu

Závod Jizerská 50 napsal už mnoho příběhů. Jedním z nich je i příhoda zrušeného závodu. Odehrála se v roce 2014, kdy se věřící i nevěřící modlili za sníh. Až do posledního okamžiku lidé věřili, že sněhová nadílka do Bedřichova dorazí. Nedorazila. I přes nepřízeň osudu se závodníci na start závodu „na blátě“ přece jen postavili.

Tradiční povánoční mše přilákala v roce 2013 víc lidí než obvykle. Štíhlý bedřichovický kostel, který shlíží na městečko, je tak plný, že dveře do něj musely zůstat pootevřené. Světlo uniká do noci a odhaluje malé bílé ostrůvky na zelených pláních.

Ve svatyni se potkávají domorodci i šlachovití přespolní a stále odhodlaní běžkařští srdcaři v kamaších. Nedočkavě přijeli trénovat. Ani během probíhající liturgie to mnohým nedá a skrytě na mobilu kontrolují norský meteorologický server AccuWeather, který prý bývá nejblíže pravdě.

Tak co? Změnilo se něco? Máme naději? Toto je mše za sníh. V tu chvíli jsou všichni, co milují „padinu“, věřícími. Vycházejí z kostela, zvedají s nadějí hlavu k obloze, ale opět vidí pouze jasné nebe plné hvězd.

Možnost, že se závod možná nepojede, si Bedřichov připouští jen nerad a zasmušile. Nejde o peníze, chlapi, co mají ve městě penziony, už o ně stejně nepřijdou. Všichni ale milují ten zázrak, kdy se ospalé městečko ze dne na den promění v rušnou Mekku běžkařů s parkovištěm plným aut, stopou plnou běžců a s hospodou Na Dolejší, kde všichni řeší, jak běžet, jak namazat, a později, jak běželi a jak promazali.

František Jelínek, majitel jednoho z místních hotelů, jel závod poprvé jako teenager, začátkem sedmdesátých let. Když se ho o silvestrovské noci zeptám, co by se stalo, kdyby závod zrušili, podívá se na mě nechápavě, pohledem barmana, jenž je vybízen vysvětlit smysl ingrediencí skvělého koktejlu.

Smysl je přece v celku! „Thomas Alsgaard u mě vždycky slaví narozeniny a já mu upeču dort. Když on a jeho přátelé v neděli odjíždějí, je mi, jako by někdo blízký umíral. Jedinou útěchou mi je, že se za rok zase vrátí.“

Není to poprvé. V roce 1983 to ještě pětadvacet hodin před závodem vypadalo na skreč, ale pak ředitel závodu zavelel. Vojáci celou noc naváželi sníh a zasněžili osm kilometrů trati. Ovšem, co bylo za minulého režimu ve státním zájmu, by dnes ochránci přírody nedovolili. Ačkoli na hektických poradách na přelomu roku padají kolikrát extrémní návrhy, nad narůstajícím zoufalstvím vítězí zdravý rozum. Nedojde ani na náklaďáky se sněhem, ani na vyčerpání jezírek a rybníků.

Čas ukrojí předsedovi organizačního výboru závodu Martinu Kouckému poslední hodiny úmorným přemítáním o kompromisu: Do jaké míry závod okleštit, aby by byl ještě

regulérní? Jak dlouho jsou závodníci ochotni běžet po svých, dokud se nenakrknou?

Tlak je obrovský. Šest dní před startem musí světové běžecké organizaci oznámit, zda se pojede. Dobře ví, že rozhodnutí závod zrušit je nejhorší možné. Pro místní podnikatele,

pro štáb, který má v obchodním domě v Liberci připravených osm tisíc obálek s čísly, pro účastníky, kteří dobře vědí, že startovné je nevratné. Mnozí z nich to pochopí, někteří ale budou zlí, vulgární a dovedou i vyhrožovat.

A Martin si toho je dobře vědom. Je to hráč. Rok předtím neskutečně riskoval – týden před startem rozhodl o konání závodu, aniž by kde byl sníh. Všichni se modlili stejně jako letos. Jenže tehdy to vyšlo! Bůh je vyslyšel. Ve středu před závodem poslal do Bedřichova sněhovou nadílku. V neděli vysvitlo sluníčko a působivé záběry z vrtulníku dodnes připomínají, že šlo o jeden z nejkrásnějších ročníků Jizerské 50.

Před hospodou Dolina teče z chudě zasněžených jehličnanů voda a vedení závodu rozhoduje. Martin se oblékne do černého a jde čekajícímu televiznímu štábu oznámit smutnou zprávu.

Jenomže teprve v nouzi poznáš své věrné. Když v neděli přišli Bedřichovští na start zrušeného závodu, našli na něm stovky nadšenců, kteří pěšky, na kole či na koloběžkách chtěli uctít památku horolezců. Martin pochopil, že velí něčemu, co má svou vlastní energii, že i když není k dispozici stopa, její vyznavači ji prostě mají v srdci. Než zase napadne sníh. A to musí být pro šéfa a jeho partu veliká satisfakce.

V roce 2014 byl závod zrušen popáté ve své historii.