Příběh domu v Hraběticích: Žene nás rivalita mezi sousedy

Na první pohled nenápadný dům v jizerskohorských Hraběticích skýtá až nečekané množství aktivních účastníků Jizerské 50. Pravidelně se závodu účastní několik jeho obyvatel. Hnacím motorem je Pavel Citta, který každoročně sousedy mobilizuje. „Rok od roku je to větší zábava, protože se naše řady dál rozšiřují. Navíc nám jezdí i dost členů fandit na start a podél trati,“ říká pravidelný účastník Jizerské 50.

Z osobních rekordů, které si místní zajedou, mají vždy velkou radost a své výkony mezi sebou porovnávají. V hrabětické partě nejde primárně o to, kdo má lepší čas, důležité je postavit se na start a užít si to. Ale přehled o vzájemných výkonech i formě samozřejmě mají!

Na start hrabětičtí nemají daleko. Chůzí je to od vchodových dveří na bedřichovský stadion přesně 4 kilometry. „I proto můžeme mít podél trati velkou podporu. Chodí nám fandit manželky, děti, kamarádi. I naše nejmladší členy jsme již stačili protáhnout závody v dětských kategoriích a doufáme, že nás někdy budou následovat. Pro mne osobně byl prvotním impulsem tatínek, který úspěšně dokončil padesátku desetkrát. To byla ale jiná káva, startovalo se v balíku na Hrabětické louce, lámaly se při startu dřevěné běžky i hole, mazalo se tím, co bylo zrovna po ruce, a na občerstvení po trati zapomeňte. S možnostmi, které máme dnes, se závod před dvaceti lety prostě nedá srovnat. Smekám klobouk před závodníky z doby minulé. Každopádně dnešní Jizerka je zábava pro celou rodinu,“ vysvětluje místní sportovec.

„Na chodbách nám visí plakáty, motivujeme se při každém setkání, zvlášť, když se blíží zima,“
přibližuje atmosféru pár týdnů před závodem. „Občas se někdo vymluví nebo přede mnou schválně pokulhává, že to letos nepůjde. Nakonec se ale na Jizerské 50 sejdeme v ještě lepší sestavě.“

O tom, kdo nakonec bude rychlejší, to zase tolik není, nejdůležitější jsou samotné zážitky. Držíme tak celé hrabětické partě palce.