4.4.2019

Příběh Jana Došly: Poslali ho mezi rekreanty. Porazil i Řezáče

Narodil se v roce 1974. Je to pedagog na Masarykově univerzitě. Stal se prvním a zároveň posledním vítězem ze třetí vlny závodu. Na Jizerské 50 startoval celkem sedmkrát, poprvé v roce 1995. Nejlepší čas měl v roce 2002, a to 2:20:20.

Ti dva už v cíli slavili. Stanislav Řezáč zlato, Tomáš Čáslavský stříbro. Jenže za pár minut to bylo jinak. Jizerská padesátka, rok výroby 1995, má možná nejpřekvapivějšího vítěze v historii.

Jan Došla, tehdy dvacetiletý student z Brna, totiž vyrazil na padesát kilometrů dlouhou štreku až ze třetí startovní vlny. Startoval mezi amatéry, mezi těmi, kteří chtějí ze všeho nejvíc dojet. A nakonec i on sám, ač nebyl žádné běžkařské ořezávátko, měl stejnou ambici: „Chtěl jsem si to objet, byla to moje první padesátka v životě.

Skončilo to však, no, nečekaně. Mladík doslova přilétl do cíle, přesto nikdo netušil, že by mohl atakovat stupně vítězů. Jenže rozhodčí najednou zpozorněli, závodníka si zavolali k sobě. „Musel jsem k nim, kontrolovali, jestli mám všechna razítka. Ta se dávala na startovní číslo. Byly tam kontroly, na nichž nám plácli razítko, že jsme jimi projeli,“ popisuje nynější pedagog na brněnské Masarykově univerzitě. „Kontrola dopadla dobře. ‚Máte všechno, musíme vám pogratulovat,‘ řekli mi.“ Tak se stal Došla vítězem.

Byl to šok, doslova. „Ostatní nebyli moc rádi,“ připomíná si lyžař. „Hlavně Tomáš Čáslavský, který nakonec skončil třetí. Já to nakonec chápu. Vy jedete svůj závod na čele a pak vás někdo předjede.“

„To jsme také mohli jet ze třetí vlny. Naše časy by možná byly o deset minut lepší,“ reagovali tehdy podle Severočeského regionálního deníku velcí poražení Řezáč s Čáslavským. „Všude ve světě vyhrává nejlepší závodník z první vlny. Časy z dalších vln jsou pouze orientační,“ ozvali se.

Vítězem však byl Došla, to se změnit nemohlo. A nezměnilo. Jak se překvapení vlastně přihodilo? Závodníkům ze třetí vlny se v cíli odečítalo deset minut, právě kvůli prodlevě na startu. Po škrtnutí tohoto čísla se Došla dostal na čas o padesát vteřin lepší, než byl ten Řezáčův.

„Ale já jsem neměl výkonnost, abych mohl jet se Standou z první řady. Na první dva kluky jsem fakt neměl,“ přizná Došla. „Formu jsem měl dobrou, ale byl bych maximálně šestý, sedmý.“ Tehdy patřil do druhé desítky v republice, orientoval se spíše na úspěchy na akademických závodech. Jenže na Jizerce mu pomohla příroda. Ráno, nedlouho před startem, napadly čtyři centimetry nového sněhu. Pořadatelé už znovu nestihli projet stopu, a tak ji vlastně prošlapávali závodníci z první vlny. Došla si pak v ní doklouzal až pro celkový – a šokující – triumf.

„Mělo to velký vliv. První závodníci to měli o mnoho složitější. Poznal jsem to, když jsem narazil na neprošláplou stopu. Čerstvý sníh byl opravdu o hodně pomalejší,“ vzpomíná vítěz. „Musel jsem se prokousávat, přede mnou jelo hodně lidí. Ale už po kilometru jsem dojížděl lidi z druhé vlny. Využil jsem podmínek,“ přitaká upřímně.

Do třetí vlny ho v materiálech pořadatelů poslal fakt, že se na slavný závod přihlásil pozdě. Proto byl podle nich zařazen mezi rekreační lyžaře. Pedagog na to však vzpomíná trochu jinak: „Oni zařazovali závodníky do vln podle posledních ročníků. Já jsem jel Padesátku poprvé. Psal jsem do přihlášky, že jezdím mistrovství republiky, ale oni na to nebrali zřetel. Trošku mě to mrzelo…“

Na konci závodu to už bylo jinak, naštvání bylo dozajista pryč. „Byl to šok pro všechny,“ zopakuje slovo asi nejvíce vystihující událost toho dne. „A také pro mě.“ Pro lyžaře to bylo dozajista největší vítězství v kariéře. Dnes si na něj občas vzpomenou známí, kteří se mihnou na stadionu v Bedřichově. Tady je totiž tabule se jmény vítězů proslulého maratonu. Jan Došla je mezi nimi.