10.11.2025

Lukáš Bauer o roli Race Directora Ski Classics: Mít "plán B” mnohdy nestačí

Trojnásobný olympijský medailista, druhý na Jizerské 50 v roce 2013 a dnes Race Director celého seriálu Ski Classics. Lukáš Bauer už druhým rokem stojí za organizací nejprestižnějších závodů dálkového lyžování na světě. V rozhovoru přibližuje, jaká úskalí i zajímavosti skrývá jeho nová role, proč je Jizerská 50 výjimečná v mezinárodním kontextu a kam se světový laufařský sport posouvá.

Přiblížil byste, co přesně dělá Race Director Ski Classics a jak moc ovlivňuje chod celého seriálu?

Ve své funkci mám v podstatě na starost celou sportovní část závodů. Jsem součástí jury, tedy týmu rozhodčích, který kontroluje, zda závodníci jedou v souladu s pravidly FIS a Ski Classics. Závod vždy sledujeme z několika možných úhlů, od stacionárních záběrů, po záběry z dronů a skútrů. Minimálně čelo závodů máme velice dobře pod kontrolou.

Do mé kompetence také spadá práce se startovní listinou, připravuji startovní pozice pro jednotlivé elitní závodníky, což většinou vychází z celkového pořadí Ski Classics, ale je třeba zohlednit i to, když na některý ze závodů dorazí někdo ze Světového poháru a udělit mu případně divokou kartu.

Pochopitelně se pak účastním organizačních schůzek s pořadateli jednotlivých závodů. V místě závodů bývám téměř vždy od začátku týdne, aby celá příprava, včetně televizního přenosu a dalších věcí, proběhla hladce.

Byl jste elitní závodník, vedl jste tým. Jaké to je být dnes „na druhé straně“ a řešit věci z pohledu organizátora? Překvapilo vás něco?

Po závodní kariéře jsem byl vlastně vždy na straně samotných závodníků a bojoval za ně, ať už jako manažer nebo trenér. Teď jsem již druhým rokem na straně organizátora a překvapila mě spousta věcí, zejména okolo televizních přenosů. Málokdo si třeba uvědomí, že  často kromě vrtulníků nad závodníky letí v deseti kilometrech ještě letadlo, přenášející signál. Pak to pochopitelně byly i věci organizační. 3 měsíce připravujete závod, abyste se 3 dny před startem dozvěděli, že ho musíte kvůli sněhovým podmínkám přesunout o 50 kilometrů dál. Občas zkrátka nestačí mít plán B, ale i C a D.

Ski Classics se za poslední roky výrazně vyvinulo. Mění se styl závodů, strategie i technologie. Kam podle vás dál směřuje dálkové lyžování?

Aktuálně vstupujeme do sedmnácté sezony, z mého pohledu dochází stále k větší profesionalizaci. Máme zhruba 28 týmů, z nichž 6-7 je opravdu kvalitních a přetahují se o nejvyšší příčky. Ski Classics je specifické tím, že kromě individuálních výsledků je velký důraz na týmové soutěže po vzoru Tour de France, což je v posledních letech cítit víc a víc a týmy si budují své specialisty na různé disciplíny. Naším cílem je ještě větší přiblížení cyklistice, třeba co se týče sdílení materiálu, lyží, hůlek mezi týmovými kolegy v případě potíží nebo rádiové komunikace, což doteď pravidla FIS neumožňují.

Uvažuje se do budoucna o nových formátech závodů, přidáním dalších zastávek?

Zastávky seriálu se, až na některé stálice, poměrně často obměňují. Minulý rok byla nováčkem v sérii třeba Marcialonga Bodo, která navazuje na slavný italský závod. I formáty závodů jsou pestré. Kromě těch klasických maratonů s hromadným startem, nabízíme třeba obdobu týmové časovky, kdy celý tým startuje pohromadě a jede zpravidla nějakou kratší trať. Je to i skvělá možnost pro mediální prezentaci jednotlivých týmů. Dalším netradičním typem závodu je ITT, závod s intervalovým startem. Shodou okolností letošní novinkou bude právě závod s intervalovým startem na celých 50 km. A pochopitelně jednou z hlavních novinek je i Bedřichov Sprint, který se stane součástí hodnocení Ski Classics.

Jaký má Ski Classics potenciál co se týče většího zapojení fanoušků?

Seriál urazil obrovský kus cesty. Od začátku určitě není cílem jen organizovat závody, ale také přinášet kvalitní obrazové výstupy do několika zemí světa a posilovat fanouškovskou základnu. Snažíme se také pracovat na naší internetové televizní platformě SC Play, kde běží například série Ski or Die, která zachycuje vybrané týmy Ski Classics v jejich přípravách na sezonu. Od letošní sezony bude mít také náš seriál specialistu, který se bude věnovat čistě sociálním sítím a dodávat aktuální informace i emoce ze zázemí závodů.

Co mohou do seriálu dálkových běhů přinést závody, jako ORLEN Sprint, který se jako první svého druhu stal součástí SC?

Jednoduše, napětí, zábava pro diváky, souboje mezi závodníky, zkrátka to, co chceme. V dnešní době, která je strašně rychlá, chcete bavit fanoušky a musí se pořád něco dít. Vezmu to ale i z druhého konce, v porovnání s tradičním lyžováním, které se jezdí na krátkém okruhu, jsou dálkové běhy více ohroženy celkovým oteplováním, padesáti kilometrovou trať, až na výjimky, můžete naházet těžko. Proto může být zkracování závodů částečně cesta. Takový atraktivní závod, se skvělou atmosférou, pod umělým osvětlením zajímal vedení Ski Classics už dlouho. Chtěli jsme show a zároveň motivovat závodníky ze špičky celkového hodnocení, aby sprint nevynechali a absolvovali všechny závody.

Jizerská 50 patří mezi čtyři nejvýznamnější závody Ski Classics. V čem je, podle vás, pro seriál výjimečná?

Budu určitě ovlivněný tím, že jsem Čech a Jizerskou 50 jsem sám jel. Určitě je výjimečná svou polohou, startujete zhruba v sedmi stech metrech a vystoupáte do jednoho tisíce, kde jsou úplně jiné podmínky, což je velká výzva pro servisní týmy. Za celým závodem také stojí perfektní pořadatelé, kteří mohou být motivací i pro jiné akce a závody. Jizerská 50 totiž opravdu není jen o nedělním závodě, ale i o dalších doprovodných závodech a kulturních akcích. Odezva mezi zahraničními závodníky je skvělá.

Jizerské 50 jste se sám několikrát zúčastnil v roli závodníka i funkcionáře, navíc je to závod na domácí půdě. Je pro vás rozdíl, když jste jako organizátor na Jizerské 50 ve srovnání s ostatními závody?

Samozřejmě to je jiné v tom, že jsem doma a poznává mě mnohem víc lidí. I když je Ski Classics mezinárodní série, Jizerskou 50 beru jako takový svůj závod. Mám speciální motivaci v tom, že chci, aby dopadla dobře a udělala pozitivní vizitku České republice i českému lyžování. Pochopitelně je mým cílem, aby se závod povedl vždy, ale konkrétně tady cítím tu odpovědnost více.

Co byste vzkázal lidem, kteří se chystají na Jizerskou 50, ať už jako výkonnostní běžkaři nebo jako hobíci?

Určitě bych jim hlavně vzkázal, ať si to užijí a příliš se dopředu nestresují. V posledních dnech už se toho stejně příliš dohnat nedá a je důležité si zkrátka užít tu atmosféru, za kterou stojí práce mnoha pořadatelů, dobrovolníků. Práce za tím závodem je neskutečná a málokdo si ji dokáže uvědomit. Určitě bych do Bedřichova pozval i ty, kteří nechtějí závodit. Stojí za to se tam podívat, zafandit a užít si doprovodné akce během celého víkendu. Ať se všichni vrací spokojení!