14.7.2025

Dvojčata Karolínka a Rozárka mají díky vám nejen nové kočárky, ale hlavně nové možnosti

V uplynulém ročníku ČEZ Jizerské 50 jsme společně dokázali velkou věc. Ve spolupráci s nadací NROS jsme v rámci sbírky Pomozte dětem podpořili dvě statečné holčičky – Karolínku a Rozárku. Díky vašim příspěvkům při registraci se podařilo vybrat prostředky na speciální rehabilitační kočárky, osobní asistenci ve speciální škole a také na neurorehabilitace.

Karolínka a Rozárka jsou jednovaječná dvojčata, která se narodila předčasně. Po narození utrpěla obě děvčátka masivní krvácení do mozku. S jeho následky bojují dodnes, ale díky vaší pomoci je jejich každodenní život o něco lehčí – a šťastnější. 

Radost z nových kočárků neskrývá ani maminka paní Pavcová, která vzkazuje: "Ráda bych vám ještě jednou moc poděkovala za podporu, jak já, tak dcery se moc těšíme, až je ozkoušíme v terénu. Z minulosti víme, že se s nimi dostaneme téměř kamkoliv a můžeme tak dcerám dopřát výlety, kam bychom se jinak nedostali."

Děkujeme, že s námi pomáháte tam, kde je to potřeba. V pomoci potřebným budeme pokračovat i v rámci ročníku 2026!

Zajímáš tě, jak to začalo?

Karolínka a Rozárka: Dvě holčičky, jeden příběh

Vybíráme na speciální rehabilitační kočárky, osobní asistenci ve speciální škole a neurorehabilitace prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti - Pomozte dětem. Holky, držíme vám palce!

Tak jako každý rok i letos v rámci ČEZ Jizerské 50 podpoříme dva konkrétní dětské příběhy. V prvním případě ve spolupráci s nadací NROS podpoříme sbírku Pomozte dětem, konkrétně dvě malé holčičky, Karolínku a Rozárku. Jednovaječná nedonošená dvojčata utrpěla masivní krvácení do mozku s jehož následky bojují dodnes. I díky vašemu příspěvku v rámci registrace do závodu v systému sportID může být jejich boj úspěšnější a život šťastnější.

Dvojčata může podpořit každý z vás, a to buď v systému sportID v rámci registrací na 58. ČEZ Jizerskou 50, QR platbou níže nebo přímo ZDE. 

Leona Pavcová se svým manželem Karlem jsou rodiči dvou úžasných holčiček, jednovaječných dvojčat – Karolínky a Rozárky. Jednovaječná dvojčata se však chtěla podívat na svět dříve, než bylo v plánu. Narodila se už v 29. týdnu těhotenství akutním císařským řezem, přestože do té doby těhotenství probíhalo zcela normálně a v pořádku. Průměrná doba těhotenství je přitom 40 týdnů, což je zhruba o dva a půl měsíce déle. Nedonošené Karolínce a Rozárce je dnes téměř 8 a půl roku a celá situace na nich bohužel zanechala vážné následky. Měly však štěstí v neštěstí, protože jejich rodiče, Leona s Karlem, to se snahou zajistit jim důstojný a plnohodnotný život nikdy nevzdají.

Přestože se celé rodině obrátil život vzhůru nohama, ani to jim nezabránilo dál žít a užívají si ho tak, jak to jen jde. Holčičky milují výlety, poznávají nová místa, hledají kešky nebo se jen tak procházejí venku. Zkrátka se celá rodina raduje z toho, že může a zůstává optimistická. Faktem je, že dvojčata po prodělaném předčasném porodu a několika komplikacích zůstávají na svých rodičích závislá a jejich léčba je velmi nákladná.

Několik dní po předčasném porodu Karolínka s Rozárkou prodělaly masivní krvácení do mozku a následná slova z úst lékařů se milujícím rodičům jen těžko vstřebávala: spastická forma dětské mozkové obrny. Karolínka má poškozené tři končetiny, Rozárka hned všechny čtyři. Aby toho nebylo málo, tak se navíc musejí potýkat s epilepsií (Westův syndrom), kdy při záchvatech dochází k nevratnému poškození mozku. Zároveň mají výrazně opožděný celý psychomotorický vývoj. Ale ani tento hořký koktejl Leonu s Karlem nepoložil na lopatky a oba vyhlížejí lepší zítřky a nikdy nepřestávají doufat, že se stav jejich holčiček zlepší. Do té doby se smějí na život tak, jak jim to dovolí.

Prognózy lékařů bohužel nejsou vůbec optimistické, nicméně rodiče se nevzdávají. S holčičkami pravidelně cvičí a několikrát ročně s nimi absolvují týdenní intenzivní hiporehabilitační pobyty a intenzivní neurorehabilitace. Od února 2024 Karolínka s Rozárkou navštěvují speciální školu, kde v rámci výuky absolvují rehabilitace, ergoterapii a pokud to počasí dovolí, tak i hipoterapii. Všechny tyto aktivity jsou pro Leonu a Karla velkou nadějí, že se podaří následky velkého krvácení do mozku odstranit a dokážou vyvrátit negativní prognózy lékařů.

Těch si ostatně za posledních 8 let vyslechli spoustu. Diagnózy, negativní prognózy, že holčičky nebudou nikdy samostatné, nebudou nikdy chodit a pokud ano, tak jen pár kroků a s pomocí chodítka nebo jiných pomůcek. To je pouze malá ochutnávka toho, čím si musí celá rodina každý den procházet. Leona si však stále dokola jako správná matka opakuje, že naděje umírá poslední, a hlavně holčičkám – svým dcerám, věří. Zkrátka pro ně s Karlem dělají vše, co je v jejich silách.

Moderní medicína je však stojí hodně, opravdu hodně peněz. Přesto se rodiče nevzdávají a chtějí dát Karolínce s Rozárkou co největší šanci na normální život, aby si mohly užívat toho nejcennějšího daru, který existuje: zdraví. Proto žádají o pomoc i vás, účastníky Jizerské 50, kteří jste dokázali pomoct už celé řadě dětí, aby jejich příběh mohl mít šťastný konec.

Část vybraných peněž rodiče využijí na nové rehabilitační kočárky (z těch současných holčičky už vyrůstají), osobní asistenci ve speciální škole a na neurohebalitace. Přispět můžete i vy v rámci registrace v systému SportID.