13.2.2022

Muž, co může jezdit jenom soupaž: Běžky jsou největší makačka. K účasti na Jizerské mě nakopla čepice

Kladeňák Roman Charvát je jedním z nemnoha lidí, kteří ukazují, že ani po vážném úrazu se nemusí končit s kvalitním životem. Je k tomu potřeba ale velká vůle, odhodlání a srdce sportovce. Roman po svém úrazu dále aktivně sportuje jak v létě, tak v zimě. Přes počáteční nelibost začal trénovat na sledgi, který slouží paraplegikům k běžkování. Letos zvládnul i trasu Jizerské 25 těsně pod pět hodin.

V roce 2008 jste měl úraz, který vás upoutal na vozík. Byl jste sportovcem již před úrazem, nebo jste se rozhodl sportovat, abyste si zkvalitnil život?

Byl jsem. Věnoval jsem se široké škále sportů. Běhal jsem „krosy“, jezdil na běžkách, hrál jsem florbal a věnoval se bojovým uměním. Dá se říct, že jsem byl od mládí sportovec.

Kdy jste se dostal k této formě běžkování?

Po úrazu jsem začal na sjezdovkách, v mém podání tzv. monoski, která je zábavná a dobře ovladatelná. Běžky, tzv. sledge, jsem vyzkoušel někdy kolem roku 2012. Nejdříve jsem měl pocit, že to není ono. Pohyb na běžkách je top, protože zabírá celé tělo. Na sledgi se sedí a jede se soupaž, ale už mi úplně neslouží břišní svaly, které jsou tak potřeba. Postupně jsem se začal účastnit akcí Sportovního klubu vozíčkářů Praha, a tak jsem dospěl k tomu, že jsem si pořídil vlastní sportovní sledge na běžkování.

Jak se takový sledge ovládá? Ve sjezdech to musí být velmi náročné, když plánujete jet s asistentem, který zastává funkci „brzdiče“.

Překvapivě se s tím jezdí dobře i mimo stopu, tedy v neupraveném terénu, který je rovný. Jezdit po rovině je ideální. Když je sníh, mohu trénovat i v okolí domácího Kladna, kde ale úplná rovinka není. Do kopce je to hrozná makačka a z kopce je to zase docela nebezpečné. Pády jsou časté.
Pokud člověk potřebuje jen přibrzdit, vystačí si s holemi, jejichž hroty zabodne do sněhu. Když je potřeba brzdit více, musím se předklonit a zabořit do sněhu celé rukojeti holí. To lze ale jen s některými značkami, protože nějaké mají takový systém, že se při tomto manévru uvolní poutka.

Jaké používáte ke sledgi lyže a hůlky?

Hůlky mám samozřejmě kratší než normální běžkaři. Vozím je o délce 115 cm. Běžky používám ale své staré, na skejt. Sledge se standardně upne do vázání a sám drží takový rozchod, že lyže zajedou do stopy.

Kdy jste se rozhodl k účasti v Jizerské 25?

Mluvil jsem o tom už déle, ale finálně mě rozhoupalo, když jsem dostal na Vánoce 2021 pod stromeček čepici Kama s motivem Jizerské 50.

Stihnul jste už letos nějaké tréninky?

Bohužel jsem ve sledgi na sněhu v letošní zimě ještě neseděl, ale chtěl bych to napravit teď o víkendu. Jinak ale mohu kvalitně trénovat ve vozíčku, kdy se odrážím hůlkami stejně jako při lyžování. To je dobrá příprava.

Zkusil jste už někdy nějaký závod v této formě běžkování?

Přímo závod na sledgi jsem nejel, ale zúčastnil jsem se kvadriatlonu dvojic. Konalo se to na stadionu v Bedřichově, kde to pořádala Cesta za snem. Mezi disciplíny patřily běžky, střelba z laserové pušky, skikros, který byl na sledgi extrémně náročný a závěrečný sprint v cílové rovince.

Jak dlouhé jsou vaše vyjížďky na sledgi? Bude pro Vás pětadvacítka už extrémní distancí?

Ano bude, protože běžně jezdím kolem 10 až 12 kilometrů a pokud nejsou ideální podmínky, pohybuji se rychlostí chůze. To je velký rozdíl oproti handbiku, kde jedu srovnatelně se zdravými. Ze všech sportů, co jsem zkusil, je běžkování na sledgi největší makačka! Trasa by mi tak mohla zabrat i klidně kolem pěti hodin a určitě hodněkrát spadnu. Z kopce je sledge totiž neovladatelný, jede to jako sáně. Napadlo mě tak podpořit Sportovní klub vozíčkářů Praha, za každého svého „tygra“ pošlu třeba stovku na jejich činnost. Byl bych rád, kdyby se k tomu přidali i zdraví běžkaři. I ti občas padají.