25.3.2021

Výstava mě emociálně vrátila do stopy, říká Pavel Cyrani ze Skupiny ČEZ

„Fotka dokáže zachytit moment v čase, udělá vám ve vzpomínkách pořádek. Při běhu vnímáte hodně věcí najednou, dobrý umělec z té palety ale vytáhne jeden klíčový vjem, jednu emoci, a umožní vám ji hlouběji prožít,“ říká mimo jiné v našem rozhovoru nejen o výstavě Jizerské 50 Pavel Cyrani, místopředseda představenstva ČEZ. Právě Skupina ČEZ je hlavním partnerem výstavy. Jaký on sám má vztah k umění a běžkám, ale také k Jizerské 50? I o tom jsme si s ním povídali na závěr zimní sezóny.

Co u Vás má přednost, umění nebo sport? A proč?

Mám rád obojí. Jsem aktivním sportovcem včetně běžkování, ale umění také potřebuju k životu, jako my všichni ostatní – knihy, hudbu, film, výtvarné umění. 

Co Vy osobně si představíte, když se řekne ČEZ Jizerská 50?

Představím si skvělý závod světového formátu, na který může být Česká republika pyšná, součást série Worldloppet. Vybavím si krásnou krajinu Jizerských hor, zasněžené stromy i spoustu českých vítězů a vítězek: Kateřinu Smutnou, Stanislava Řezáče, Jiřího Berana.  A také každoroční trénink, protože letošní ročník byl pro mě již třetím, kdy jsem na trať Jizerské 50 vyběhl. Běžkuju přes zimu pravidelně, ale tenhle závod je jako pro spousty dalších příznivců vyvrcholením celé sezony, trénuju na něj hned od prvního sněhu.

Kdy jste s běžkováním začal?

K běžkám mě přivedla až moje manželka. Jako malý kluk jsem jezdil výhradně na sjezdovkách, chvíli i závodně, ale běžky jsem si rychle zamiloval.

Letos se jela ČEZ Jizerská 50 jen virtuálně, jak jste to vnímal?

Jsem hlavně rád, že se lidé mohli zapojit. Děkuju organizátorům, že se do toho pustili a výborně to zvládli. I když samozřejmě, když jsem v televizi viděl ty skvělé podmínky při skutečném závodě, tak jsem profesionálům hodně záviděl.

Jizerská 50 hodně umění se sportem propojuje. Mají podle vás tato dvě odvětví něco společného, případně co?

Když budu parafrázovat Jana Wericha, tak nám oboje dává „špetku neděle do všedního dne“. Pomáhá nám relaxovat, ale také uvědomit si, že jsou věci větší, než jsme my sami. Podobně také věda. A pak v umění a sportu musíte opravdu něco „umět“. Obojí klade důraz na techniku a tvořivost.

Jak se vám líbí snímky z výstavy Jizerská 50 Viděna šesti?

Šel jsem se na ni podívat, když jsem dostal nabídku tohoto rozhovoru. Když ještě trochu vyvolám i ducha předchozí otázky, tak mi tyhle krásné fotky umožňují emociálně se zas vrátit trochu do stopy a myšlenkově si to opět prožít. Fotka dokáže zachytit moment v čase, udělá vám ve vzpomínkách pořádek. Při běhu vnímáte hodně věcí najednou, dobrý umělec z té palety ale vytáhne jeden klíčový vjem, jednu emoci, a umožní vám ji hlouběji prožít. 

Výstava je bohužel jen virtuální, za to velmi pěkně technicky zpracovaná. Jak se vám líbí virtuální prohlídka?

Souhlasím s vámi, že je to dobře zpracované.  Docela rychle jsem si osvojil, jak se ve virtuální galerii pohybovat. Tahle doba nás určitě naučí, že má smysl řadu věcí udržovat i ve virtuálním prostoru, kam se můžeme vracet a kde umění vydrží napořád. Samozřejmě se ale těším, až galerie otevřou, a budeme moci zase umění obdivovat i naživo.