12.3.2019

Narozeniny na Jizerce? Jsem stejně stará jako padesátka

52 let letos oslavila ČEZ Jizerská 50 a stejného věku se přesně ve stejný den dočkala také Iva Kubická. Vášnivá běžkařka se rozhodla oslavit narozeniny stylově – svým prvním závodem Jizerské 50.

 „Lyžuji od dětství a na Jizerskou 50 jsem se ještě nevypravila. Narodila jsem se 10. února 1967, takže v den konání mi bude přesně tolik, co vaší Jizerské 50 – 52 let. Přála bych si v tento významný den zúčastnit Jizerské 50.“ A její přání bylo vyslyšeno – na poslední chvíli získala své první číslo na slavnou padesátku.

„Na běžky mě postavili rodiče ještě před nástupem do školy, přibližně ve čtyřech letech. Jezdila jsem u nás populární párkové závody. Každý závodník v cíli dostal teplý párek a čaj. A to byla tenkrát velká dobrota,“ vzpomíná závodnice na své běžkařské začátky v 70. letech. „O Jizerské 50 vím celý svůj dospělý lyžařský život. Závod sledujeme každý rok v přímém přenosu. Vím, že je součástí seriálu Visma Ski Classics. Jedná se o nejslavnější český dálkový závod v běhu na lyžích. Jezdí se i jako memoriál horolezců, kteří zahynuli na expedici v Peru pod lavinou z kamení,“ sype z paměti informace.

Nejlepší způsob oslavy narozenin

Přestože jela Jizerskou 50 poprvé, trasu už znala. „Celou jsem si ji projela před třemi lety s manželem, takže jsem trochu věděla, do čeho jdu.“ Samotný letošní závod ji okouzlil. „Jizerská 50 se mi líbila moc. Užila jsem si ji na naše společné narozeniny náramně! Měla jsem navíc úžasné číslo 5555. V průběhu závodu mi několikrát přišlo na mysl, že tohle je ten nejlepší způsob oslavy. Běžecké lyžování je totiž můj nejoblíbenější sport,“ svěřuje se.

„Překvapilo mě, jak bylo vše perfektně zorganizované. Výdej čísel, doprava, úschovna, mazání lyží, zázemí pro závodníky. Na občerstvovačkách mi organizátoři několikrát pochválili náušnice – měla jsem velké sněhové vločky – povzbudili mě, strkali mi banány a buchty rovnou do krku, všichni byli milí. Diváci povzbuzovali i nás v zadních řadách. Zvlášť na Jizerce a v cíli. Bylo to až dojemné,“ pochvaluje si 52. ročník Jizerské 50.

Nevidomí závodníci mají můj obdiv

Ivanu Kubickou překvapila také ohleduplnost spoluzávodníků na trati. „Nikdo se nevztekal, nenadával, i když byla trať rozrytá, klouzalo to i do stran, nebylo kudy předjíždět. Každý si jel to svoje, počkal, pustil…,“ všímala si. „Můj velký obdiv mají nevidomí závodníci – zvláště v místech, kde nebyla dobrá stopa. Nechápu, jak to zvládli. Taky jsem potkala závodníka malého vzrůstu a jak statečně bojoval se svýma maličkýma nožičkama! Kam se na tyhle borce hrabeme my zdraví, bez zdravotního omezení,“ říká.

Jakožto nováček startovala z poslední osmé vlny. „Zpočátku se spíš pochodovalo, ale potom jsem se pomalu začala probojovávat dopředu. A když už se dalo pěkně jet, přišla další vlna a další a ty mě vždy zbrzdily. Ale zase jsem se mohla chvilku projít a dáchnout si, když to opravdu nešlo nikudy předjíždět. Po fyzické stránce jsem trať zvládla dobře,“ pochvaluje si Kubická i další aspekty závodu Jizerské 50.

Chci jet i v příštích letech

„Na poslední občerstvovačce mě oslovil jeden pán: ‚Můžu se vás zeptat, ze které vlny jste startovala? 'A když jsem řekla, že z poslední, jenom hvízdl: ‚týý jo'. To mi taky udělalo dobře,“ přidává další zážitky ze své první Jizerské 50. „Chvílemi jsem se dojímala sama sebou, jak jsem dobrá a pak se musela okřikovat, že to není až taková sláva. Předjížděla jsem opravdu moc závodníků, a tím mi přišlo na mysl, že jsem skoro nejlepší na světě.“ (smích)

Ivana Kubická zvládla trať za 4:12:26 a v celkovém pořadí skončila na 2008. místě. „S časem jsem v rámci toho, odkud jsem startovala, moc spokojená. A až pojedu příští rok, už bych doufám mohla startovat z nějaké přednější vlny. A ano, chci příští rok i roky jet. Myslím, že jste získali další věrnou účastnici dalších ročníků. Závěrem skládám velkou poklonu všem organizátorům. Perfektně odvedená práce. Musím jenom chválit! Moc děkuji za možnost startovat, byl to pro mě výjimečný zážitek,“ uzavírá.